Související informace:
1965 - 1994
rok 1995
rok 1996
rok 1997
rok 1998
rok 1999
rok 2000
rok 2001
rok 2002
rok 2003
rok 2004
rok 2005
rok 2006

Historie 2005

2005

První tři měsíce roku jsou pro mě spojený s hodně smutným osobním zážitkem, takže se přiznám, že co se dělo šlo vlastně mimo mě.

-5.2. jsme s Martinem a Vláďou křtili v Nýrsku CD MASH „Bloody Mary“. Tenkrát jsme s Martinem poprvé stáli společně s Tomášem na jednom pódiu

-9.2. jsme s Arakinem odehráli charitativní koncert pro oběti tsunami v jihovýchodní Asii. Bylo to asi poprvý, kdy jsme s Harlejem něco takovýho udělali. Veškerej výtěžek šel na konto UNICEF a když nám potom napsali, co všechno jde za takovou sumičku pořídit docela jsem koukal. Zároveň to byl poslední koncert Arakainu s Markem Žežulkou a mám pocit, že možná i poslední pražskej koncert, kterej celej odezpíval Petr Kolář.

-12.3. jsme odehráli v Kovářově náhradní koncert za „převrácenej kamion“ a  víceméně tak odstartovali oslavy deseti let Harleje.

-20.4. po několika dalších koncertech jsme se konečně dopracovali do Plzně, kde jsme v Inwestu  natočili naše první DVD. Jako hosti tam s náma vystoupili Komunální odpad, Divokej Bill a Olda Říha, kterej si s náma zahrál Až a byli jsme prej jediná skupina se kterou kdy tuhle věc hrál mimo Katapult. Celý to byl pro mě  velikém zážitek. Stát na pódiu s Oldo Říhou, nebo i s tolika lidma, kolik nás bylo při společný produkci s Billem, to je fakt síla. Zároveň se pro nás do tý doby nikdy nestavělo tak velký pódium a neběhalo kvůli nám nikde tolik lidí  . Fakt hodně, hodně prima. Myslím, že jsme si to užili i přes ty stažený prdele, protože koncert byl hodně dlouhej a my jsme nechtěli dodatečně nic upravovat.

-24.6. hráli jsme pod hradem v Lokti. Krásný místo a krásnej koncert. Na kopci za jevištěm nasvícenej hrad ….. krásný místo.

-2.7. jsme hráli v Dolní Bělý, byl to na účast lidí jeden z našich největších koncertů, možná i největší. Když jsme tam přijeli zjistili jsme, že Vláďa, kterej tam dorazil dřív si bohužel zrovna tady vybral „svůj“ den a byl tak vylitej, že byl víceméně absolutně mimo. Kdo tam byl, ví o čem mluvím. Každýmu se to někdy stane, snad na to zpětně vzpomínáte taky s úsměvem.

-4.7. jsme hráli v Nedvědicích u Pernštejna vlastně skoro na dětským dnu. Nejdřív jsme koukali hodně vyděšeně, ale pak z toho byl super koncert na kterej jsme se po roce těšili znova a vždycky se tam rádi vrátíme.

-16.7. jsme hráli ve Svijanským újezdě na svijanskejch pivních slavnostech. Obrovská akce na který je prej asi 17 000 lidí a všude chlast. Když jsme dohráli  ( to bylo někdy v pozdním odpoledni ) hledali jsme něco na uhašení žízně. Padlo pivo a pak jsme se chtěli vrhnout na medovinu. Viki, kterej s náma už tehdy jezdil jako stabilní mistr zvuku, řekl, že to zařídí, ale místo medoviny se vrátil s lahví něčeho, co se jmenovalo Žihadlo. Chutnalo to jako medovinová kořalka. Super se to pilo a za chvilku neměli u stánku žádnou další láhev  Nejdřív jsme se s Martinem vkradli Třem sestrám na pódium a zpívali s nima a pak kolem nás nějak prosvištěl celej večer. V závěru jsme s Viktorem zjistili, že už tam zůstalo jen jedno auto s kamarádama, který nás byli ochotný odvézt do Prahy. Cestou k autu upadnul Viktorovi mobil do živýho plotu. Snažili jsme se ho najít a tak jsme strávili celý vystoupení zrovna hrajících DeBill Heads. Když dohráli písničku, zavolal jsem Viktorovi, ten se vrhnul do křoví za zvoněním a než stačil mobil lokalizovat ohlásil Milhaus další věc. Byli jsme oba tak pod parou, že jsme si nevšimli, že už nám ujeli i poslední odpadlíci. Když DeBill Heads dohráli, zazvonil mobil dýl, Viktor si ho sebral ze země a šli jsme do areálu vymejšlet co dál. Chtěli jsme si na žal koupit náš oblíbenej rum s kolou, ale ukázalo se, že žádná kola už v okolí není. Viki vymyslel, že na žal, že nás všichni „spolubojovníci“ opustili bude stačit i rum s tonikem. Nevypadá to tak strašně, jak to chutná. Kombinaci tři deci rumu a dvě deci toniku do půllitru, to celý odležele teplý, nikomu doporučit nemůžu. V kombinaci s mastnejma bramborákakma, který jsem měl předtím, už vůbec ne. Pak jsme přeci jenom našli i zdroj koly a snažili se přesvědčit někoho, aby pro nás z Prahy přijel. Všichni jak na potvoru ve tři ráno neměli čas, nebo byli pod vlivem. Pak mi došla baterka a protože nám v tu chvíli nesecvaklo, že si stačí přehodit SIM karty, začal situaci řešit Viktor. Bohužel je z rokycanska, takže jeho známý jsou ještě dál od Prahy a tím i od Svijanskýho újezdu. Nakonec přesvědčil svýho bratrance, kterej taxikařil, aby pro nás přijel z Rokycan. To bylo poprvé, co jsem si objednával taxi na vzdálenost asi 170 km jen přistavení  Nakonec jsem dorazil domů asi v sedm ráno, cca 13 hodin po tom, co jsme dohráli 80 km od Prahy hodinový vystoupení

-22.7. jsme hráli před Kabátama v Loučkách u Litvínova. Krásnej koncert a hezkej zážitek. Ten letňák, když je plnej vypadá přeci jenom líp, než když jsem tam před asi patnácti lety lanařili na festíku Vláďu do Brianu.

-29.7. jsme hráli na Malý Skále. Hráli jsme ve stanu ještě za světla a bylo nepředstavitelný vedro. Když jsme začali, nahrnulo se tam strašlivě moc lidí a přestože jsme všichni málem lekli vedrem, byl to podle mě jeden z nejlepších koncertů, který jsme s Harlejem odehráli.

-6.8. Plasy a 13.8. Jihlava – opět jsme uzavírali Czech Rock bloky. Tentokrát to bylo ale jiný, protože v Plasech stála poprvé velké scéna a tradiční Polná zmizela a druhej CRB byl nově v amfiteátru v Jihlavě. Nevím proč, ale mám pocit, že nám nějak víc vyšla ta Jihlava, ale obě akce byly moc příjemný. A hlavně obě následný oslavy…...

- během celý doby se průběžně pracovalo na dokončení DVD. V Praze se míchal zvuk a v Plzni stříhalo video. Po prázdninách jsme začali dolaďovat poslední věci. Sám a potom s  Martinem jsme strávili několik nocí ve střižně v Plzni dolaďováním různejch věcí, synchronů a dalších volovin, který vás asi moc nezajímaj. Občas to bylo fakt hustý, protože jsme byli třeba do čtyř v Plzni a já ráno nastupoval v deset do studia v Praze, kde točil Törr. Tam jsem byl celej den a hned zas hurá do Plzně. Nic příjemnýho. Když bylo všechno hotový, vyhořeli ve střižně harddisky a určitou část museli rekonstruovat znova ( naštěstí už bez nás ). Všechno to vypadalo, že se proti nám nějak něco spiknulo. Na závěr se ještě ukázalo, že při výrobě úplně závěrečný master kopie „někde někdo něco“ zaměnil se zvukem a i tahle část se musela znova předělávat. Každou etapu týhle práce je třeba překontrolovat, takže se asi ani nikdo nedivíte, když řeknu, že jsem finální DVD, který šlo na pulty prodejen už ani jednou celý neviděl

-15.11. konečně spatřilo světlo světa DVD „ Když chválíme, tak Vás“ – part I- přeci jenom po nějakým odpočinku jsem začal dávat dohromady demáče na další CD, který jsme chtěli natočit tak, aby vyšlo v březnu a zbyl nám během roku čas na práci na druhý části DVD. Šlo to celkem dobře, protože jsem měl hodně nápadů připravenejch v záloze a s dalšíma přicházel Martin. Točili jsme demosnímky základů a Vláďa nazpíval asi čtyři věci a dvě, který jsme udělali z jeho nápadů.

-2.12. jsme ve třech odehráli druhý unplugged vystoupení v Jihlavě v baru „U mě“. Co dodat, vlastně uzavřená soukromá akcička a ohromná pitka. Veselej zážitek

- během prosince jsme s Martinem, Kolinsem a Fantou začali trávit dost času ve zkušebně, kde jsme dávali dohromady písničky, který se začali jevit jako vážný adepti na nahrávání.

-18.12. jsme ještě odehráli klasickej „vánoční Kain“

-30.12. jsme nevědomky ( alespoň z naší strany ) odehráli v Červený Hrádku poslední koncert s Vláďou. Je sice pravda, že tehdy vykřikoval poměrně nesmyslný věci na další působení Harleje, ale přiznám se, že díky tomu jak vypadal a díky tomu, že procházel svým tradičním ztrácecím a nekomunikativním obdobím, tak jsem to bral jako klasický vylejvání si vzteku, který bylo v tý době už stále častější.