HARLEJ - oficiální stránky rockové skupiny

Historie 2004

2004

- po dvou lednovejch koncertech jsme si dávali jarní pauzu na přípravu desky a moc jsme nehráli. Na začátku roku jsme přestoupili k EMI-Monitoru a čekali jsme, že se něco stane. Tentokrát jsem si říkal, že by jsme měli udělat co možná nejvíc demáčů, aby bylo v závěru při nahrávání z čeho vybírat. Chtěl jsem, abychom se do vymejšlení nějak zapojili víc všichni, takže jsme podnikali něco jako „skládací soustředění“. Na začátku března jsem si půjčil od kámoše chalupu v Jizerkách a odjel jsem tam s Vláďou a Kamilou na tvůrčí prázdniny. Pokud se vám to někomu povede, pokuste se v zimě postavit Vláďu na lyže, je to fakt celkem sranda, dneska už vím, podle čeho se kreslej rozpláclý lyžaři do vtipů. Vlastně to proběhlo tak, že si Vláďa s Kamilou půjčili lyže na spodní stanici vleku. Já jsem vyjel s Kamilou nahoru a čekali jsme na Vláďu, ten se nám po celekm dlouhý době ozval z cizího telefonu z hospody, že spadnul z vleku a že už na to nepoleze. Tak jsme se nějak dostali k němu dolu a přesvěčili ho, ať to ještě zkusí, že se stejně nějak musí dostat nahoru, protože odtamtuď vedla cesta domů. Takže jsem nakonec vyjel s Vláďou, ten se poprvý rozplácnul, při vystupování z vleku a následně po asi deseti metrech. Tam už rezolutně zanevřel na lyžování a radši v přeskáčích odešel tím celkem hlubokým sněhem do další hospody. Jinak tam Vláďa vlastně skoro pořád spal, což už dělal několik let. J Přes to všechno, se nám tam podařilo dát dohromady celkem dost demáčů, protože já nahrával a Vláďa ve světlejch okamžicích mezi spánkem zpíval. Po návratu jsme si říkal, že je super, že už základ desky máme a už se je od čeho odrazit, asi po čtrnácti dnecj jsem se s Vláďou spojil a ten mi řek, že je z toho nešťastnej, že je to moc tvrdý, rychlý a rockenrolový a že to zpívat nechce. Takže jsme většinu vyhodili a začali nanovo. Další soustředění jsme měli ve Svijansým újezdu s Martinem, Kolinsem a Fantou, tam jsme točili jen jejich nápady a přivezl jsem toho domů taky celkem dost. Po nějaký době jsme se tam vrátili ještě s Vláďou, že doděláme zpěvy. Přijel jsem tam s Vláďou a Martinem dřív, zapojil jsem počítač a rozchodil všechno potřebný a pak jsme šli čekat na Kolinse s Fantou do hospody. Byla z toho ten den vlastně jen jedna velká kalba a výsledek byl, že jsme nahráli písničku Jarda má třicet tři let pro jednoho našeho kamaráda a pokud se nepletu, tak mu jí pak Vláďa stejně nikdy nepředal. J Nakonec jsme těch demáčů měli v různejch stádiích rozpracování snec přes třcet.

- vlastně až do května jsme hráli jen občas unplugged, protože jsme chtěli odehrát jen pár letních akcí, festíků a soustředit se až na podzimní šňůru po desce.

- 19.6. jsme začali natáčet svý šestý CD a trvalo nám to nezvykle dlouho až do 4.8. Samozřejmě jsme nebyli ve studiu pořád, ale prostě se to nějak táhlo.

- v srpnu po Czech rock blokách jsme byli s Vláďou a Fantou na takový malý „skorocelozávodní“ dovolený v Chorvatsku a rovnou odtamtuď jsme si to šinuli na americkou ambasádu pro víza. Těsně potom jsme odletěli do USA

- 24.8. jsme ještě s dalšíma kapelama vtrhli do USA. Už cestou v letadle se ukázalo, že to nebude jen tak. Doktor Pečený všem tvrdil, že se bojí létat a už v Praze nás napájel kořalkou. V Miláně už jsme si při přestupu nakupovali ve free zóně další lahve. Cesta do Chicaga byla provázena neustálým obtěžováním letušek dotazama, jestli mají ještě něco dalšího k pití. Moravská část výpravy dala k dobru svoje zásoby slivovice, takže jsme to všichni nějak přežili a v pořádku doletěli do států. Prvních pár dní jsme strávili v centru Chicaga a užívali si v hotelu s bazénem ve čtyřicátým patře. Čeští usedlíci se o nás taky starali dobře, takže to byl vlastně skoro permanentní mejdan. Obvzláště Vláďa s Kolinsem se na americký půdě asi ani jednou nevyskytovali ve střízlivým stavu. Kolins průběžně scháněl svojí tašku, kterou mu na letišti ztratili a Fanta se dožadoval nějakejch hotovek, místo McDonalda. Jeden den jsme byli všichni pozvaný do český hospody na plzeňský. Tam se mi podařilo přesvědčit pár lidí, aby společně se mnou tvrdili Kolinsovi, že za ním do hospody už dorazil Cizák a hledá ho. ( pro nezasvěcený, to je dlouholetej Kolisův spoluhráč z Debustrolu, kterej žije už delší dobu v USA a Kolins se tam s ním měl setkat asi po pěti letech ). Kolins chodil skoro třičtvrtě hodiny z jedný místnosti do druhý a tam vždycky potkal někoho, kdo mu řek, že ho tam právě hledal Cizák a že ho šel hledat vedle. Pak jsme ještě zavolali Cizákovi, aby hned po příchodu vynadal Kolinsovi, že ho tam nemůže najít. Víceméně se při vzpomínce na zoufalýho Kolinse bavím i teď, když to píšu. J Akce skončila tak, že při návratu do hotelu těsně před recepcí už značně „unavenej“ Vláďa spadnul na zem a zůstal ležet. Přiznám se, že i já jsem se stejně jako většina přihlížejících začal okamžitě sápat po foťáku a až vyděšenej recepční, kterej okamžitě přiběhnul, nás vrátil do reality, že jsme v USA a tam je tohle velkej problém. Takhle jsme se propili až k přejezdu na místo konání festivalu. Já s Martinem a Kolinsem jsme se ještě vydali na koncert Metallici, která bylo zrovna naštěstí v Chicagu a vlastně ještě dneska můžu stále říct, že to je jeden z mejch nejsilnějších zážitků z USA.

- 28.8. jsme hráli na CS Rockfestu a nějak nám nepřálo počasí. Během našeho vystoupení se strhla taková průtrž mračen, že jsme byli místním technikem doslova vyhnáni z pódia.

- 29.8. jsme odehráli náhradní vystoupení, tentokrát už za sluníčka.- 30.8. jsme se vrátili zpět do Čech.

- někdy koncem září vyšlo CD „ Když chválím, tak sebe „

- 2.10. jsme začali v Neznašově „ Když chválím, tak sebe tour “. S technikou s náma jeli Action promo a bylo to co se světelnýho parku týče určitě zatím naše nejvybavenější šňůra. Když jsem den předem přijel do Neznašova a všechno to viděl, myslel jsem si, že se asi někdo zbláznil. J Celou šňůru, která skončila 26.11. s náma jako host absolovali Cocotte Minute.

- 14.10. jsme hráli v Brně v Semilasu a opět se k nám přidal Jura Bigbossů. Přišel si s náma zanotovat ke konci koncertu a už byl v takovým stavu, že se nejdřív nechal přivézt na pódium na rudlu, pak rovnou málem upadnul do kytar a nakonec vyběhnul na praktikábl, nevšimnul si kde je konec a zřítil se ze stodvaceticentimetrů na zem. Naštěstí to odnesli jen nějaký naraženiny a modřiny. Během celý doby ale samozřejmě zpíval. Jura je prostě démon.

- 20.10. jsme odehráli koncert v Pankrácký věznici.

- 27.11. jsme museli odvolat poslední koncert tour v Kovářově, protože se cestou převrátil kamion převážející aparaturu a na poslední chvíli se nepodařilo najít žádný náhradní řešení.

- podle mejch záznamů jsme do konce roku odehráli ještě dva naše poloilegální koncerty v Kainu.