| Název alba: | Musíme se pochválit, máme auto z (M)mostu |
| Rok vydání: |
2002 |
| Vydavatelství: | Sokol's Power Voice |
| Sestava: | Tonda Rauer - kytara Vláďa Šafránek - zpěv Kolins - basa Martin Volák - kytara Libor Fanta - bicí |
| skladba |
délka |
text |
akordy |
| 1. Stará kára |
1:22 |
--- |
|
| 2. Z deníku Pepíka důchodce |
2:38 |
||
| 3. Z Cuby kiwi |
3:36 |
||
| 4. Hodná holka |
2:42 |
||
| 5. Začalo to nevinně |
2:11 |
||
| 6. Odcházím |
3:58 |
||
| 7. Kdyby papež věděl |
2:36 |
--- |
|
| 8. Nuselák |
2:41 |
--- |
|
| 9. Šedovlasej pán |
2:53 |
||
| 10. Psycho |
3:04 |
--- |
|
| 11. Sandra |
2:41 |
||
| 12. Vidláci v Chicagu |
1:53 |
||
| 13. Horší to nebude |
4:04 |
--- |
|
| 14. Oči na dně moří |
4:22 |
||
| 15. Lásko má, já stůňu |
1:46 |
--- |
Recenze
Ve své podstatě je málo pravděpodobné, že by pražsko-mostecká crazyrockové cháska Harlej ještě kdy něčím revolučně novým překvapila. Na předešlých albech se definovala jako takřka neměnná, vždy záleželo na tom, jak melodické skladby se jí podaří složit a jak chytlavé budou refrény. Postupná kultivace rozháraného crazy rocku přicházela pomalu a v podstatě bylo zřejmé, že by zvuk kapely neměla nikdy opakovat. Ta by potom ztratila svojskost, na které je postavena a která na české hudební scéně dobře funguje.
Před realizací čerstvého alba, ve kterém je třeba slůvko most napsal pro jistotu ještě s velkým M v závorce, protože význam názvu je četný, došlo v sestavě Harleje k zásadní personální proměně. Zůstali pouze kytarista Rauer a zpěvák Šafránek (poznávací znaly souboru), přibyli k nim členové Debustrolu Kolins, Volák a Fanta. Ti dodali koncertům na živelnosti, studiové práci taktéž. Hlavním podezřelým je kytarista, zvukový hračička a hledač Volák.
Na první poslech je zřejmé, že Harlej ze svého soundu neubral. Neustoupil ani se neposunul, zůstal věrný sám sobě, což – jak již bylo řečeno – je vlastně dobře. Do materiálu na desce se ale dostala skladba Z Cuby kiwi, která zvuk supiny posunuje až k tomu modernímu, řeklo by se kabátovskému. Zdá se, že vzhledem k atmosféře i jinakosti skladby napsala svou nejpovedenější kompozici vůbec. Jinak je to stále ona, především díky charakteristickému hlasu Vládi Šafránka u mikrofonu i proměnlivým textům, které jsou zčásti překvapivě bystré (Z Cuby kiwi, Šedovlasej pán, Oči na dne moří), zčásti spíše hloupé (Stará kára, Kdyby papež věděl, Nuselák, Začalo to nevinně, Vidláci v Chicagu). Jako obvykle.