| Název alba: | Hárlejova kometa |
| Rok vydání: |
1998 |
| Vydavatelství: | Sokol's Power Voice |
| Sestava: | Tonda Rauer - kytara Vláďa Šafránek - zpěv Ota Hereš - kytara Daniel Šůra - bicí Vítek Fiala - basa |
| skladba |
délka |
text |
akordy |
| 1. Optimistická |
2:53 |
ano | ano |
| 2. Jůlie |
1:49 |
ano | ano |
| 3. Hárlejova kometa |
4:23 |
ano | ano |
| 4. Tramvaj č.50 |
2:01 |
ano | ano |
| 5. Čikuli |
3:16 |
ano | ano |
| 6. Eda |
3:04 |
ano | ano |
| 7. Jimův osud |
3:09 |
ano | ano |
| 8. Balada |
3:30 |
ano | --- |
| 9. Italská |
2:59 |
ano | ano |
| 10. San remo |
4:19 |
ano | --- |
| 11. Major zeman |
4:37 |
ano | --- |
| 12. R.I.P.(Ločman část III.) |
2:43 |
ano | --- |
| 13. Hospoda na konečný |
2:38 |
ano | --- |
| 14. Vršovice |
3:03 |
ano | ano |
| 15. Cirkus Hárlej |
3:43 |
ano | ano |
| 16. OUTRO |
0:43 |
--- | --- |
Recenze
Pražská crazy parta Harlej vydává už třetí album, ovšem její pravé objevení nastalo teprve při letošním turné s Kabátem. Však se na nej hned v první skladbě kapela odvolává, jako by chtěla připomenout, že přes všechna jasná ne, jsou to právě Tepličtí, kteří jim tvoří nepřekonatelné vzory. Zatím nepřekonatelné, byť mám pocit, že s novinkou se Harlej Kabátu přiblížil. Alespoň co se týče všeobecného respektování.
Humor na desce zůstal, to je podstatné. Ne vždy je akceptovatelný širokým masám, textař Tomáš Miřátský je tu a tam infantilní až běda (Čikuli, Major Zeman, , Optimistická), ovšem na druhou stranu mu nelze upřít textařskou univerzálnost (pouze skladbu Jůlie otextoval vokalista Vláďa Šafránek) a široké spektrum témat. Neoddiskutovatelným znakem Harleje je ukřičený hlas Šafránkův, který jako obvykle šlape především ve vysokých polohách na hranici intonačních bolestí. Vedle halekaček, kterých je na desce drtivá většina, se rezolutně pustil i do ‚seriózní' Harlejovy komety, ve které se usadil v poloze, jež mu evidentně akurátně vyhovuje.
Harlej barvil do pestra. Na desce nalezneme poněkud ujetou San Remo, která je ' reminiscencí na hudební festivaly v Itálii, nebo popěvkovou hospodskou Vršovice. Kromě toho jsou na ní zachyceny dětské sbory (Eda, Optimistická), housle a harmonika. Kapela pak hraje bravurně a kupříkladu vedle alb spřízněného Alkeholu (zvláště toho posledního) vypadá jako doprovodný soubor Jimiho Hendrixe. Za řeč stojí především rytmická sekce (Vítek Fiala- bg, Dan Šůra-dr), ovšem i zbytek se vypíná k maximálním výkonům, byť netvrdím, že samotné skladby jsou výstavní skříní vrcholných složitostí. Harlej je tam, kde chtěl být. K humoru sobě vlastnímu na nové desce přidal ještě pestrost a solidnost, což mu zajišťuje vskutku dobrou výchozi pozici přiblížít se první české rockové lize.
Jaroslav Špulák ( pět paciček )