---

 

 

 

Recenze

Kdo zná zasněný a ambiciózní repertoár skupiny Brain, zřejmě nevěřil svým uším, když byl poprvé konfrontován s repertoárem skupiny Harlej. Kostra obou skupin je stejná (kytarista Rauer, zpěvák Šafránek, bubeník Šůra a textař Miratský), ale tvorba jako taková se diametrálně liší.

 

U Harleje je poetika nahrazená chvílemi až brutálním humorem a pečlivě vypiplané a dotažené aranžmá svižným, syrovým rock´n´rollem. Přitom sami o sobě fungují obě skupiny a Harlej víc než Brain hned svým prvním albem pořádně rozvířil vody. Díky nádherně úchylnému klipu k písni "Toník a Vládík" se do podvědomí posluchačů dostal relativně rychle a ti zřejmě zaregistrovali, že dotyčná hymna na albu zdaleka není hitem jediným. Je tu i patřičně šlapající "Volání krve", suverénní "vyřvávačka" "Zfetovanej", Otou Herešem ladně recitovaný "Abstinent" s nezapomenutelnou pasáží "...jen se mi smějí, na skripta mi nazvrací..." a překvapivě mrazivá balada "Braunová" s vskutku hodně působivým refrénem. Navíc při podrobnějším studiu textu takových skladeb jako "Dárek" nebo právě "Braunová" zjistíte, že Harlej zdaleka není zábavou bezduchou. Vtipná je i schválně-tupá cover-verze "Breaking The Law" s vesnickým překladem "Brikety".

 

U několika skladeb sice chybí definitivní rána do černého ("Maso žerem" a "Hele bejby"), ale už jenom za to, jak vkusně si chlapci vystřelili z majitele nahrávacího studia, ve kterém album vznikalo (ve skladbě "Piliny") je "Aj mena ou bejby hel" albem, které člověk musí mít rád.

Nikolas Krofta